Krátké vyznání
Krátké vyznání
Tak, jak malíř potřebuje svůj model,
aby mohl namalovat svůj portrét či akt,
tak i básník potřebuje inspiraci.
A ty tu nyní stojíš přede mnou,
nahá ač oděná.
Nahá v celé své duševní kráse,
která pranic nezaostává za tou tělesnou.
A já se jen marně snažím
slovy namalovat tvůj akt.
Jsem špatný malíř,
ale jednou se mi to podaří.
Jsi natolik kouzelná a zajímavá,
že to vůbec není snadné,
najít ta správná slova pro svůj model.
Co třeba tenhle obraz?
Hořím touhou po tobě,
chtějí uhasit mou žízeň.
Nelze.
Žízním čekáním na tebe,
dávají mi napít.
Nepomůže.
Hladovím po tvém objetí,
nabízejí dobrou krmi.
Nestačí.
Umírám vášní,
volají lékaře.
Ten nevyléčí.
Ne, tento obraz se nepovedl,
co jiný?
Třeba:
Ahoj Černokrásko s bylinkovým hlasem,
průvodkyně dobrým i špatným časem.
Ahoj černobílý obrázku,
co se nedá vydražit,
s rámem z mořských oblázků,
nelze se jej nabažit.
Ahoj můj každodenní zážitku,
zaběhnu ti pro kytku,
pošlu poštou holubí,
snad ji střelec nezhubí.
Už letí bílá hrdlička,
v zobáčku rudá růžička.
To je můj dárek na dnešní den,
díky, že nejsi pouhý sen.
